ANI ZA MILION! - Hotel Prácheň Horažďovice

Michaela Doleželová a Roman Vencl
ANI ZA MILION!
Michala Doleželová a Roman Vencl patří v současnosti k nejhranějším autorům divadelních her. Jejich
tituly si vybírají nejen amatérské soubory, ale i profesionální divadla.
Píší s vtipnou lehkostí a sází na srozumitelnost a přímočarost. Jejich hry jsou přesnými obrazy ze
života kolem nás a mnohdy poznáváme v jejich postavách lidi kolem nás.
Vtipné dialogy a přirozená gradace děje jsou zárukou toho, že se divák vždy skvěle pobaví.

"Jacqueline má za manžela anglického velvyslance, přesto je to Francouzka tělem, duší i
původem. Má také dvě děti a kufřík s milionem eur, který je ochotna dát každému, kdo si ho
zaslouží. Nenávidí venkov, samotu a obyčejnost. Lambert manželku nemá, utekla od něj. Zato
má námořnickou duši a svůj maják, o který se stará čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní
v týdnu. Miluje venkov, samotu a obyčejnost. Jeden druhého neznají a kdyby vše bylo, jak má,
nikdy by se ani nesetkali. Co má společného zpustlý strážce majáku s madam z nejvyšší
francouzské společnosti? No přece vůbec nic! Přesto spolu stráví den a noc na bohem
zapomenutém místě, bojují o holý život a mají společné tajemství, které navždy spojí jejich
existence. V téhle brilantní detektivní komedii je totiž všechno jinak, každá lež je pravdou,
každá pravda lží a jisté je pouze to, že pod rouškou humoru se skrývá vrah…"
Toliko ke hře. Dilia.

Hru Ani za milión! si vybral Vráťa Mikan někdy v roce 2022. Chce se v ní rozloučit se svou
bohatou hereckou kariérou a věnovat se už jen manželce, vnoučatům a zahrádce. Protože
herec by měl především hrát a ne režírovat, oslovil Martina Volného, aby se režie ujal (když
je nouze, je i Martin dobrý ;-)). A jestliže divadlo je od slova dívat se, a ani na jednoho z pánů
není úplně nejlepší pohled, oslovil také Pavlínu Šponiarovou. Ta je nejenom výborná herečka,
ale vedle obou pánů vyloženě zdobí. Snad Vás hra pobaví stejně, jako nás při zkouškách.

" … Lambert Pacôme… Ach ne, už nikdy to nevymažu z hlavy, uvízlo to tam a nechce to pryč.
Přilepilo se mi to na mozek jako hejno much na přední sklo kamionu… Lamberte, Lamberte,
ach, proč jsi Lambert? Tvé jméno je tvůj nepřítel. Pacôme? Co je to Pacôme? Ruka nebo
noha, anebo jiná část, co ke mně patří? Tak znič to jméno! Pryč s ním!!!"

" Šílená vzteky, vy… vy… Pacôme! Čekala jsem brilantního profesionála ve stylu Jamese
Bonda a našla jsem mizernou kopii Asterixe a Obelixe-pořád se nemůžu rozhodnout, kterému
z nich se podobáte víc. Skončíme to – vezměte si ten zatracený kufr a vystřelte!... Totiž –
vypadněte!"

"Tohle je maják, ne Hilton – dostaneš turka, jeden cukr, a protože jsi host, budeš
mít i svou lžičku."

"L: Mrzí mě to, ale pochop, že teď už tě prostě nemůžu pustit. Byl bych sám proti sobě.
J: Nech toho, děsíš mě.
L: Podívej, ty seš moc fajn ženská, to je pravda, ale nic to nemění na tom, že jsi viděla, co jsi
neměla… A určitě víš, co se dělá se svědky, kteří viděli, co neměli… viď Jacqueline?
J: Prosím tě, Lamberte, přestaň se tvářit jako Jean Reno v Purpurových řekách. Já nejsem
žádný svědek!"

Co všechno způsobí jedna malá nešikovnost.
Komedie o nájemném vrahovi, kbelíku, mrtvole ve skříni a kufru s miliónem na stole. A to vše
ve starém majáku na pobřeží Francie.

Motto: I smrt je někdy k smíchu.