Výtvarná dílna, Lenka Sýkorová, HRY A MAGIE TISKU MONOTYPU

Výtvarná dílna, Lenka Sýkorová, HRY A MAGIE TISKU MONOTYPU

Oblíbeným výtvarným projevem malířky a grafičky Lenky Sýkorové je kaligrafická zkratka, jednoduchost a pohyb.

V jejích grafikách se objevují především přírodní motivy, v malbě se přidává i figura.

Motivy k ní přicházejí na toulkách krajinou, lesem. Běžným bývá i kresebný záznam zvuků, proudící vody nebo pohyb větru. V grafice pracuje a experimentuje s technikami hlubotisku, především suché jehly, laků a tisku z hedvábí.

Lenka : cesta

Mám-li shrnout, co  vždy charakterizovalo Lenčin přístup k předmětnému světu, pak je to pozornost soustředěná na detail. Z kaleidoskopu věcí, které nás obklopují,vždy vybírá cosi snadno přehlédnutelného, co však dává celku význam estetické výjimečnosti. Krásu věcí pojmenovává prostřednictvím detailu.  Sama ostatně tuto svoji náchylnost vystihuje svým příznačným výrokem:

„ Stačí mi málo, ale to málo musí být dokonalé!“ Dosvědčuje to vším, nač sáhne.

 Hlubotisk byl dlouho  hlavním prostředkem její tvorby, otvíral jí široké pole možností k využití umanutosti a řemeslné preciznosti. Suchá jehla, kterou vždy nejraději používala, pak nebránila korunovat proces živelnou energií a spoluutvářela charakteristický výraz její práce. Spojením  jejího výtvarného temperamentu se schopností jednotlivosti zobecnit a posunout je do roviny univerzálního sdělení, dosahuje jedinečného výrazu, zcela prostého  jak technického pedantismu, tak manýry prezentující spontánnost.  Každý její obraz totiž halí tajemství individuální zkušenosti, je  tichým, leč naléhavým svědectvím hlubokého prožitku.

 Formou i obsahem se dlouho usilovala poučit uměním Dálného východu, zvláště tušovou malbou a kaligrafií, myšlenkovým prostorem, z něhož vyvěrá poezie haiku.

Tam lze bezesporu hledat fundament její tvorby.  Z něj vrůstá do další etapy. Rozkomíhání  zvyků a jistot v osobních dramatech může být tvůrčí osobnosti odrazovým můstkem k hledání nové cesty, k zesílení tvůrčích procesů, k soustředění  pozornosti a sil, které čerpají z toho, co bylo uděláno.

 Šťastnou shodou okolností objevila Lenka pro sebe tanec, taneční kontaktní improvizaci, která dokonale odpovídá jejím potřebám a naturelu. Zpočátku relaxace a zajímavý pohyb se postupně stal živou součástí jejího života a tedy také tvorby. Ta se přirozeně proměňuje. Grafika je upozaděna kresbou a malbou. Fyzické nasazení, s nímž dříve zdolávala kovové desky pomocí rydel, jehel a různých, mnohdy brutálních postupů, jimiž kouzlila křehké a velice intimní obrazy, najednou jakoby nestačí její potřebě bezprostředního uchopení přítomné chvíle. I tolik příznačný detail se začíná vytrácet a kresbou i malbou pod jejíma rukama vznikají strhující záznamy proudů sil, které člověka povznáší i kotví v Univerzu.

 Jakoby Jí přestalo záležet na jednotlivém namalovaném obraze. Obrazy Jí jaksi protékají, nechává je sebou protékat, stává se prostředníkem.  Velkorysost a suverenita Jejího uměleckého gesta se tím umocňuje. Nic již nepřipouští,aby líbivé stálo nad opravdovým.  Lenka své obrazy tančí.  Partnerem jí je síla Vody, Větru, Země, hmota barvy, skryté i zářící Světlo... Může, smí jím být i divák, nechá li se vést.

Projekt se koná za finanční podpory Plzeňského kraje. 

www.turisturaj.cz