PŘEHLED ČLÁNKŮ - Dění ze Sušice

Archív
 

Jiří Suchý a Jitka Molavcová & Orchestr divadla Semafor

26.6.2017 

Jiří Suchý a Jitka Molavcová & Orchestr divadla Semafor pod vedením Jiřího Svobody  

 
 

MONKEY BUSINESS•PSH•PUB ANIMALS

23.6.2017 

MONKEY BUSINESS•PSH•PUB ANIMALS   afterparty: NONPOPMUSICFREUNDSCHAFT

 
 

Red Hot Island 2017

23.6.2017 

Red Hot Island 2017

 
 

Volšovský JAZZÝČEK

20.6.2017 

Volšovský JAZZÝČEK

 
 

MAGICK MUSICK 2017 open air festival

19.6.2017 

9. ročník komorního festivalu je ve znamení 9 nonkonformních kapel. Areál bude v sobotu 17. 6. otevřený od 14:00 hodin, začne se během odpoledne a skončí před půlnocí. Doprovodný program se ladí, kapely jsou však potvrzené a níže si dovolujeme je abecedně představit. Veškeré nejaktuálnější info sledujte na kmenovém webu www.madmusick.cz/festival

 
 

LETNÍ SANTOS 2017

14.6.2017 

Program letního santosu

 
 

Druhý ročník pivního festivalu v Sušici

14.6.2017 

Druhý ročník pivního festivalu v Sušici

 
 

Dramasterie 2017

8.6.2017 

11. ročník uměleckých workshopů v Sušici DRAMASTERIE 2017 Termín: 30. 6. - 9. 7. 2017 (většina workshopů začíná v pondělí 3. 7.) Místo: Sušice nad Otavou (Ostrov Santos, celé město) Letos nabízíme následující dílny: 1. Dramatická výchova pro děti - Milena Vrhelová Zážitková dílna dramatické výchovy pro děti ve věku 7-12 let (1.-6. třída). Opět budeme objevovat čistou krásu dětké duše přes literární postavu a děje. 2. Herecký výcvik pro pokročilé - Tomáš Petřík, Šárka Opršálová Dílna je určena především absolventům předcházejících ročníků. 3. Výtvarná pouť - Miroslav Šisler Dílna plenérové malby a kresby určená pro zájemce od 11 let - dospěláci i důchodci vítáni! 4. Fotografická dílna - Tvůrčí skupina Šumák, z. s. Navážeme na úspěšné předchozí ročníky, ze kterých vyšlo mnoho zajímavých prací. 5. Tap dance (neboli step) - Michaela Váňová Druh tance, který se tančí převážně pouze nohama, zbytek těla jen vyvažuje a provádění tance se neúčastní. Určeno zájemcům o rytmický pohyb, které baví zkoušet, co se svým tělem dovedou. 6. Improdílna - Vojtěch Lőffelmann Bez scénáře, bez rekvizit - situace tady a teď. Prozkoumáme různé formy improvizace od základních cvičení až po freestyle. Pro účastníky od 14 let. V každé dílně min. 5, max. 10 účastníků. Cena workshopu: 7-14 let - 300 Kč, 15 let a více - 500 Kč Přihášky zasílejte Mileně Naglmülerové na email nagl@post.cz, telefon 724 533 498 Uzávěrka přihlášek: 15. června 2017! Pořádá: Okrášovací spolek města Sušice, za finanční podpory Města Sušice  

 
 

MAGICK MUSICK 2017 open air festival

8.6.2017 

9. ročník komorního festivalu je ve znamení 9 nonkonformních kapel. Areál bude v sobotu 17. 6. otevřený od 14:00 hodin, začne se během odpoledne a skončí před půlnocí. Doprovodný program se ladí, kapely jsou však potvrzené a níže si dovolujeme je abecedně představit. Veškeré nejaktuálnější info sledujte na kmenovém webu www.madmusick.cz/festival

 
 

Prohlídky Sušice s průvodcem

8.6.2017 

Zveme Vás na pravidelné pondělní prohlídky města Sušice. Prohlídky jsou zdarma

 
 

Balada pro banditu - koncertní verze

5.6.2017 

Balada pro banditu - koncertní verze

 
 

VETRÁNI - Oldtimer & Classic Sportcars

1.6.2017 

Přijďte se podívat na stará sportovní auta

 
 

Rozhovor s Prof. MUDr. Benešem z májového Škrtněte si, prosím

1.6.2017 

Tenkrát ještě bacily nebyly   Májová talkshow Radka Nakládala, Škrtněte si, prosím,  byla očekávaná  veřejností laickou i odbornou – lékařskou.  Na jevišti sušického kina se měli sejít dva významní hosté – Mgr. Josef Lada, vnuk českého malíře, karikaturisty a ilustrátora Josefa Lady,  a plk. prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha a1. LF UK  a předseda České neurochirurgické společnosti. Josef Lada se  z pořadu pro nemoc omluvil (bude hostem v říjnovém pořadu), a tak  večer patřil zcela kapacitě lékařské. Prof.  MUDr. Vladimír Beneš, DrSc.,  dokázal ale spolehlivě a beze zbytku zajímavě a s humorem jemu vlastním vyplnit celý večer, sušické publikum bylo obsahem jeho  vystoupení i osobností samotnou nadšeno. O hudební doprovod se tentokrát postarali Tomáš Baierl a David Löffelmann (Yo Cookin').     V rozhovoru s prof. Benešem se Radek Nakládal ptal nejen na životní cestu, kterou se  Vladimír Beneš ubíral ke své profesi. Více než dvouhodinový gejzír  vyprávění charismatického neurochirurga vydá článků několik. Vybrali jsme pro vás pouze několik odpovědí, celý rozhovor najdete na www.isusice.eu a na webových stránkách  SIRKUSu – Sušické noviny[1] .   Prof. MUDr. Beneš: Člověk je především mozek. Cesta mozkem se mění v poutavé dobrodružství plné úžasných zážitků. Operace mozku  je jako divadelní vystoupení. Je to všechno vlastně hrozně jednoduché.         Vy  už  jste v Sušici, prý coby mladý jinoch,  byl. Kdy to bylo? „To mohlo to být kolem šedesátého, byl jsem tu opravdu jako dítě školou povinné, takže si nepamatuju nic a Sušici jsem měl doopravdy vždycky spojenou  se sirkami a s tím, že je to hezké město na pomezí Plzeňska a Šumavy. Když jsem dnes přijížděl, musím říct že je to opravdu hezké město a jediné co ho hyzdí jsou ty paneláky.  To je bohužel osud všech měst v Čechách.“   To bohužel asi ano. Pojďme ale rovnou k Vám a k Vaší profesi. Vy jste prý viděl poprvé lidský mozek  už jako dítě školou povinné, na konci první třídy?   „ Je to tak, opravdu, tu úplně první operaci lidského mozku, tu jsem opravdu viděl po první obecné třídě, když jsem si přinesl domů vysvědčení a na něm takovou tu jednu velikou jedničku (to jste asi ještě tady dostali všichni). Ukázal jsem jí mamince v lékárně, ta říkala – dones to ukázat tátovi – a tak jsem šel za otcem který právě operoval, a protože tehdy ještě nebyly bacily, tak mě sestry pustily až na operační sál. Tam seděl  pacient, táta nad ním, ten nešťastník měl díru v hlavě, tenkrát se dělalo všechno v místním umrtvení.... Já hlásil „Tati, mám jedničku“, ten člověk tak zvedl oči nahoru  a povídal:“Máte chytrýho syna, pane docente“. Tak to  byla moje první neurochirurgická operace. A druhý den jsem tam byl jako pacient  - s rozbitou hlavou :-))       Pane profesore, vzpomínáte si takhle podrobně i na svoji první operaci mozku, tedy na tu, kterou jste dělal vy sám? „Jistě, na to se nezapomíná. Já si vzpomínám na 'svou' první plotýnku a na první mozkovou operaci. Dokud si člověk neřízne a neudělá to sám, tak neví, jestli vůbec to bude schopen dělat. Jestli to půjde, jestli na to má ruce, jestli na to má schopnosti. První plotýnku jsem dělal u pana T. a pak první  úraz mozku u mladého k§uka – oba to přežili :-) Samozřejmě,  že mě šéf nepustil na někoho, koho bych hned uhubil, to nešlo... No a pak, zhruba po těch 10 plotýnkách, to si tak člověk řekne, no tak fajn, to už umím. A pak přijde těch pár průserů.  A jde o to si je uvědomit, přiznat si je a zamyslet se a začít být zase pokorný a skromný a trochu se brzdit.“   Po maturitě jste se rozhodl pro studium všeobecného lékařství a v roce 1978 jste absolvoval lékařskou fakultu v Plzni, pak jste působil až do roku 1997 na neurochirurgickém oddělení Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem, později zde jako přednosta oddělení.   „Tenkrát byla v Praze jediná neurochirurgie, a to ve vojenské nemocnici. Další dvě místa byla v Ústí nad Labem a v Ostravě. Tak jsme se ženou vyrazili do bližšího Ústí. Vylezli jsme na ten kopec nad Ústím a teď jsme pod sebou viděli ty chemičky, barevné čmoudíky... Žena  byla razantně proti tomu, abychom sem šli. A zůstali jsme tam skoro 20 let. Nutno přiznat, že  to bylo nakonec docela fajn, i když obraz Ústí byl dobou poměrně zkreslený. Tam byla opravdu jen ta nemocnice, jinak  neuvěřitelná kulturní pustina... Na druhou stranu se člověk díky tomu mohl opravdu svému oboru naplno věnovat.  Takže jsme měli prostor dělat dobrou medicínu a rád na tu dobu vzpomínám. To že jsem to tam dotáhl až na primáře bylo fajn, ale pak už mi Ústí začalo být malé a taky  vzhledem ke vztahu ke Střešovicím, jsem se logicky, když se otevřelo pracoviště tam, přihlásil do konkurzu. To, že jsem v něm uspěl (kromě toho, že jsem tak taky potkal svou ženu, což se sluší říct), za své největší štěstí.“     Měl jste nějaký lékařský vzor? Vy jste prostřední z dynastie lékařů  neurochirurgů, Vladimírů Benešů;  přesto: měl jste nějaký lékařský vzor, jiný, než svého otce?   „Tátu pochopitelně, ale táta si mě moc nevšímal, on mě vychovával takovým tím systémem vlídné nevšímavosti... On si psal, bádal a kolem něj běhal nějaký malý člověk.  Totéž jsem pak dělal se svým synem.  V životě mi táta nic neřekl, já jemu taky ne :-))) To byl můj první vzor.  Ostatně, my jsme se s tátou potkali snad jen  třikrát nebo čtyřikrát spolu na sále, nikdy jsme se spolu nesetkali na jednom oddělení, pouze v době, kdy já  byl v Ústí jediný s atestací, tak  když jsem odjel na dovolenou, tak otec za mě dělal pedagogický dozor na „ty moje mladý“. Druhý můj vzor byl plzeňský šéf, prof. Mraček (také byl jednu dobu primátor Plzně). To byl člověk neuvěřitelně systematický, on věděl přesně na několik let dopředu, co bude dělat. Dokonale všechno nalajnované, jedna operace jako druhá, veledokonalá kartotéka na oddělení, pomalu co pacient to publikace. Pak jsem přišel do Ústí a tam byl šéf zase absolutní opak. Bonviván s fantasmagorickými nápady, který o systému nikdy neslyšel, ale vynikající chirurg a člověk. Ale prostě bordelář. Takže já jsem si z obou vzal  to co mě pochopitelně vyhovovalo, čili  jsem zůstal víc tím bordelářem.   A když to vezmu upřímně, ono „vzor“... Dobrý učitel, to zase není nic tak vzácného, v chirurgii potřebujete  odnaučitele. Nejlepší je nějaký blbec na oddělení, který vám ukáže chyby, kterých vy se pak nemusíte dopustit.  Během 'chirurgického růstu' samozřejmě člověk udělá nějaké chyby a maléry, to je nevyhnutelné, ale když to vidíte od někoho kdo to umí, tak si myslíte 'to je snadný', ale naštěstí v Ú stí byl jeden, který opravdu.... no prostě dokonalý dřevo. A ten mi ukázal všechno špatné, co já jsem pak už nemusel opakovat.  Takže odnaučitel, ten je nesmírně důležitý a dokonce si myslím, že bychom si je měli vychovávat, nějak si je aktivně shánět. Je fakt, že by to asi ti pacienti nesnášeli dobře, ale  bylo by to nesmírně efektivní. Každý udělá chybu, to je pravda, každý, ale jenom blbec ji opakuje. takže když vám tu chybu někdo ukáže, tak je to pak daleko lepší.“   Co vás přitahovalo právě k operaci mozku? Je to záhadný orgán bez kterého člověk nemůže fungovat, přirovnal jste ho k poutavému dobrodružství plnému úžasných zážitků. Ale laik si řekne – no dobře, tak chirurg operuje mozek a stačí malá chyba a ta  ho pak může poznamenat  na celý život... „Ne může, ta ho poznamená. ono je to trochu jinak. Nepochybně to byl táta, který to dělal a doma se o tom mluvilo (protože matka je lékárnice a tak to pořád probírali, a já to jako dítě nasával);  člověk JE mozek, ne že je to nejdůležitější orgán. To ostatní je svým způsobem takový servisní aparát. Nohy jdou tam, kam chce mozek aby ho donesly, ruce dělají to co chce mozek, aby dělaly, smrt rovná se smrt mozku... Transplantace mozku je nonsens, protože mozek by byl příjemce a to tělo by byl dárce. Když  vás dám například do Claudie Schifferový...“   No, to by bylo pěkný …   „No, nebylo by to pěkný, protože byste pořád  na záchodě stál a líbily by se vám ženský...“.   „Mozek je neuvěřitelný a řídí opravdu úplně všechno v organismu, komplet (nespí, neodpočívá, řídí tep, dýchání, musí vás otočit, musí vyprodukovat sny.... on si opravdu neodpočne!) a 99,9 % toho, co mozek dělá vám přitom vůbec neříká. Třeba chůze – je to hrozně složitý mechanismus (na to jsou knihy – nečitelný), ale mozek vás přece neinformuje o tom, že někam jdete – to ten mozek dělá trvale, automaticky, aniž by vám to do vědomí vůbec pustil... a to zařízení, nebo orgán, je ve skutečnosti složité zhruba tak jako vesmír. Celosvětová síť  internetu je proti lidském mozku ve  dětská hračka.  To je něco neuvěřitelného, my ani nevíme, kolik těch nervových buněk tam je. Devět desetin toho co je v mozku, nejsou nervové buňky, ale gliové buňky (drží ho a živí...) teď se to tam různě spojuje, některé to nervové vlákno je až metr dlouhé, některé je kratičké, má výrůstky, jsou tam další a další spoje, chemikálie které to přenáší, dnes je popsáno asi 80 chemických látek. Mozek, ten funguje  „plus a mínus“. To je elektrika – buď vzruch nebo potlačení vzruchu, ano – ne, buď iritace, nebo deprese...“   Přesně vím, o čem mluvíte...   Je to prostě neuvěřitelně složitý a zároveň  výkonný mechanismus.     Je rozdíl mezi mužským a ženským mozkem?   „A no tak... Normální mužský mozek váží něco mezi 1300-1400 gramy, ženský tak 1000-1100 gramy. Jo, tam je rozdíl, nebudeme korektní politicky, s tím se prostě nedá nic dělat. To ale neznamená, že by ta funkce toho menšího, ženského mozku, byla nějaká horší, to ne. Ženy jsou emotivnější, asi víc používají tu pravou hemisféru, která je víceméně symbolická, chlapi víc používají tu  levou, tu dominantní, která je víc závislá na slovu a pokud máte výzkumný tým tak je dobré tam mít i ženskou i chlapa. Ženy jsou vynikající na alnalýzu – rozebrat všechno na prvočinitele a pak to nechat... on si s tím někdo poradí. A chlapi jsou zase výborní na tu syntézu, protože oni si s tím  budou pohrávat tak dlouho, až to dají dohromady. Mozek tvoří dejme tomu, osmdesátinu nebo sedmdesátinu váhy, ale sežere zhruba 20 % veškeré glukózy v těle, sežere 20 % srdečního výdeje (ve chvíli kdy začnete někde krvácet, tak se to všechno v okolí stáhne, jenom aby mozek pořád krev dostával). Mozek JE prostě člověk. A teď do toho máte všechny ty funkce! On opravdu dře celej život. Srdce je pitomej sval.... nic jinýho neumí, k stáru  udělá pár fibrilací, aby vám kardiologové konečně mohli dát  kardiostimulátor. Ale mozek za tu svou ohromnou specializovanost platí tu cenu, že když se mu  jednou něco stane, tak se mu to stane navždy.  My když uděláme chybu a ublížíme pacientovi, tak mu ublížíme navždy. My máme jen „jeden pokus“ …  nemáme možnost  nic zopakovat. Ortoped, když to blbě sešroubuje, no tak tu hnátu  znova přerazí a dá tam ty šrouby jinak, že jo.  Kardiolog, když srdce je úplně na hadry, tak tam dá jiný, nebo umělý. To není takový problém. Ale my tuhle možnost nemáme.“     Když jsem  tady měl jako hosta pana profesora Pirka, tak ten tak krásně o srdci mluvil... „To jo, to on umí. My se spolu pochopitelně potkáváme a on o srdci mluví velmi krásně, tak vznešeně.... a hlavně „musíte běhat“. Což je takový jako – no, nevím proč... Ukažte mi zvíře, který běhá, když nemusí A teď  kam vylezete, tak jsou nějaký pošukové s čelenkama … Do toho máte ty potrhlý dietology. A zase – zvíře, který se nažere, nedělá nic, leží. A oni nás nutí  se nacpat hned ráno a  makat. Takže já svým doktorům zakazuj hned ráno se nacpat – pěkně nalačno, to podají dobrej výkon, pak domů a tam se nacpat a spát. Aby  ráno zase hladoví mohli naskotačit. To jsou přece  absurdity, proč si nevzít příklad z těch zvířat? Ty jsou daleko  chytřejší a daleko líp chápou věci kolem sebe, kdežto my si děláme zbytečné trable...“   Tím  pádem my ten mozek příliš zaměstnáváme?   „No, on nás musí vlastně ve skutečnosti proti těmhle lidem bránit, to jistě. On si to ale umí zařídit...“     Jaké je z vašeho pohledu české lékařství, medicína, v době když jste přednostoval v Ústí nad Labem ve srovnání se současnou?   „Rok 96 už byl 'dobrej'. To už jsme víceméně pomalu, ale jistě doháněli to, co jsme viděl na západ od našich hranic. Doba komunismu byla opravdu hrozná doba temna. To jsme  byli  vážně „mimo“, neměli jsme nic a jen jsme koukali po časopisech, co je na západě za vybavení a  my to neměli. První CT jsme koupili v Ústí někdy v roce 1982-3, mikroskopy jsme měli východoněmecké, ono to měli dvojité vidění, takže jsme pomalu dělali jednu věc dvakrát.... Rozdíl jsme poznali  opravdu od toho roku 1992 dál.  A zhruba od roku 1996 jsme  dělali medicínu, která už se zase tolik nelišila od  toho, co je od nás na západ. A děláme samozřejmě dál a víc a líp. Do té doby jsme dělali to  co je na východ, takže jsme byli vlastně nejen technicky, ale i mentálně pozadu. To je třeba teď  vidět u Rusů – ti mají veškeré vybavení, které si dovedete představit, mají na to peníze, ale mentálně jsou prostě pořád 20 let za tím, co se dělá v Americe, v Japonsku...“.         Máte nějaký nesplněný sen? Co byste si přál?   „To je jednoduché – co nejvíc dobrých let a zdraví. Zdraví je nejdůležitější komodita, kterou máme. Všichni ho bereme, jako že je garantované, že ho máme, a teprve když selže tak se najednou změní veškerá hierarchie všech hodnot. Náhlý prudký jev, který absolutně změní naše dosavadní  hodnoty, myšlení a všechno ostatní. Takže opravdu ZDRAVÍ je tak absolutně nahoře, nad vším, že až když selže, tak si to člověk uvědomí. Pak začne měnit vše jak pro sebe, tak pro okolí. Pokud si opravdu něco přeji, tak zdraví. A pak aby byla sranda, ale o to se nám starají pánové v Parlamentu a tam nemám strach, že by nebyla.“     Na další díl  pořadu Škrtněte si, prosím se můžete těšit  12.  září –  přislíbili účast:  jaderná fyzička  Ing. Dana Drábová a záhadolog Arnošt Vašíček.  

 
 

Koncert Sušického dětského sboru 10.6.2017

31.5.2017 

Předprodej vstupenek na koncert dětského sboru 10.6.2017    Předprodej od 08:00 hod., 1.6.2017  Platnost rezervací 5 dní Nejzazší platnost rezrvace je 9.6.2017 12:30

 
 

Léto s Lubomírem Brabcem

19.5.2017 

  Aleš Briscein, Daniel Hůlka, Martina Kociánová, Karolína Žmolíková, Aleš Bárta, Jiří Bárta, Jaroslav Svěcený, s Lubomírem Brabcem na Svatojánském hudebním festivalu 2017                Skleněné socha sv. Jana Nepomuckého na Čepickém mostě přes řeku Otavu se stala cílem mnoha turistů v našem kraji. Inicíátorem postavení této sochy byl kytarista Lubomír Brabec. Kytarový mág je také hlavním protagonistou již třetího ročníku nejvýznamnějšího hudebního festivalu  v jihozápadních Čechách:  Svatojánský hudební festival 2017. V jeho průběhu festival nabídne posluchačům doopravdové koncertní lahůdky:                         Zahajovací koncert se uskuteční v Praze, v místě pobytu, umučení a zjevení prvního svatojánského zázraku. Bude to Benefiční koncert, ve znamení královského almužníka bude  koncertem charitativním, ve prospěch studentů Konzervatoře Jana Deyla pro nevidomé. Vystoupí pěvec Národního divadla Aleš Briscein, který je vyhledávaným tenorem nejenom v berlínské mnichovské opeře, ale i v jiných předních operních scénách. Spolu s ním se představí mladá vynikajíci studentka operního zpěvu v Salzburku Karoplína Žmolíková. Nově restaurované varhany rozezní nestor našich varhaníků maestro Aleš Bárta. Koncert se uskuteční 8.června v Praze  v překrásném  kostele sv. Markéty v areálu Břevnovského kláštera.t                                        Koncert se slavným houslistou Jaroslavem Svěceným  se uskuteční  20.června v Písku v Děkanském kostele. Zazní na něm  nejenom vrcholně virtuózní skladby Nicolla Paganiniho a jeho současníků, ale také slavné skladby Astora Piazzoly. Jaroslav Svěcený zde též přednese svoji skladbu  Chrámovou sonátu. Písecký děkanský kostel  Narození Panny Marie se pyšní  nádhernou kaplí sv.Jana Nepomuckého a tak je pro uspořádání Svatojánského koncertu jedním z nejvhodnějších míst, nehledě na velkolepou sochu sv. Jana na píseckém gotickém mostě.                Další den 21.června , vystoupí Jaroslav Svěcený spolu s Lubomírem Brabcem přímo v kolébce sv. Jana, v kostele sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku se stejným programem.                V červenci vystoupí Lubomír Brabec v kytarových recitálech v klášteře Chotěšov a v klášteře ve Vyšším Brodě. Program recitálů je zaměřen na hudbu vzniklou v době beatifikace a canonizace , nebo na hudbu spjatou s kultem sv.Jana Nepomuckého.               Festival nezapomíná ani na menší místa. Organizátoři vybrali  dva kouzelné kostelíky v klatovském kraji. Jedním z nich je kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích a v kostele sv. Jakuba Většího v Kolinci. Vystoupí zde slavný pěvec, zlatý slavík Daniel Hůlka, známý především jako protagonista muzikálů, zde přednese barytonové koncertní arie barokních skladatelů a písně Antonína Dvořáka za doprovodu kytary Lubomíra Brabce. Koncerty proběhnou v posledním týdnu v srpnu.               V závěru srpna v překrásném kostele zasvěceného sv Martinovi v Klenčí pod Čerchovem se též představí Pavel Svoboda, vítěz pražského jara na jedny z nejkrásnějších varhany u nás   a mezzosopranistka Martina Kociánová. Mnozí ji znají jako vynikající televizní moderátorku a  redaktorku Českého rozhlasu 2. Její zpěv však bude pro mnohé milým překvapením. Její pěvecká kariéra je pozoruhodná! Koncertuje nejen na domácích scénách, ale také v Německu, Rakousku, Japonsku či na Kypru. Za činnost v oblasti umění jí v roce 2002 udělila Evropská unie umění Cenu Gustava Mahlera.                Závěrečný koncert bude opět těsně před svátkem sv. Václava 16.září v kladrubském klášteře u Stříbra, který je též spjatý s historií Jana Nepomuckého. Slavný a náš nejvyhledávanější violoncellista Jiří Bárta,  přednese za doprovodu kytary Lubomíra Brabce, vrcholně virtuózní sklady Schubertovy, Paniniho, Bruchovy.                           Nad celým festivalem přijal  záštitu Jeho Eminence Dominik kardinál Duka .   Vstupenky :   http://www.ticketpro.cz http://www.plzenskavstupenka.cz a v obvyklých předprodejích   Kontaktní osoba:   Ivana Urválková tel: 731 409 667, email: i.urvalkova@seznam.cz

 
 

Sušické slavnosti 2017 - PROGRAM

10.5.2017 

Sušické slavnosti roku 2017 jsou tu!

 
 

MALÝ ZÁCHRANÁŘ 2017

10.5.2017 

Město Sušice a Hasičský záchranný sbor ve spolupráci se složkami IZS a organizacemi města pořádají pod patronací starosty města Sušice soutěž, pro družstva základních škol na území ORP Sušice

 
 

Sušický spolek divadelních ochotníků SCHODY uvádí Hrátky s čertem

18.4.2017 

Sušický spolek divadelních ochotníků SCHODY vám přináší známou pohádku Jana Drdy v ladovském hávu o potrestané pýše a statečném dragounovi.

 
 

Výstavy ve městě a okolí

27.3.2017 

Výstavy ve městě a okolí

 
 

BABIČKA V TRENKÁCH - Aprílová komedie

6.3.2017 

Ochotnické divadlo  SušDivoch si pro Vás připravilo další představení a tentokráte se můžete těšit na Aprílovou komedii   PŘEDPRODEJ OD 10.3.2017 od 8:00 hod. Platnost rezervací je 7 dní

 
 

<<  <  1  2  3  4  5  6  7  8  > >>

Archív
 
 

Vyhledat