Kavárna SIRKUS

Příkopy 178, 342 01 Sušice

tel.: 376 555 048

kavarna@kulturasusice.cz

 

 

 

 

 

Pondělí:   17.00 - 20.00                     

Úterý:      17.00 - 20.00                       

Středa:    17.00 - 20.00                      

Čtvrtek:   17.00 - 20.00                       

Pátek:      17.00 - 20.00  

Sobota:    16.00 - 20.00

Neděle:     13.00 - 20.00   

Škrtli si Jaroslav Kalný a Václav Rout

24.6.2013   Kategorie: Kavárna   autor: Eduard Lískovec   vložil:    přečteno: 285x , komentářů: 0

   
 

Prvního hosta nemusel autor pořadu ani představovat. Jaroslav Kalný z Čímic je i v Sušici dobře známý jako automobilový závodník v rallyecrossu i jako prodejce vozů Peugeot. Jak se hned na začátku dozvídáme jeho cesta za trojnásobným titulem mistra Evropy však nezačala v autě, ale na motorce. Sedm let jezdil motocrosss, pak teprve přesedl za volant, nejprve do stotřicítky a od poloviny devadesátých let zakotvil u Peugeotu. S touto značkou také zanedlouho slavil první úspěchy v seriálu mistrovství Evropy a v roce 1997 celou soutěž poprvé vyhrál. Dále zkušený závodník vysvětlil rozdíl mezi disciplínami: „Autocross se jezdí celý na hlíně, auta jsou spíše buginy s větším pérováním, protože trať je podstatně rozbitější než v rallyecrossu, ten se jezdí částečně i na asfaltu a pokračoval: Nejdůležitější vždy býval start, pak se už těžko předjíždělo. Nyní ale pro zatraktivnění závodů musí každý jezdec projet jedno delší kolo a je na něm, kdy tak učiní. Z tratí jsem měl nejoblíbenější tu sedlčanskou, nejlepší je asi v Maďarsku u Balatonu, ale nezapomenutelná atmosféra panovala ve Švédsku. Už od pátku dvacet tisíc diváků na místě hýřilo a to nejen ve svých karavanech, ale třeba přijel osobák, který táhl káru s vířivkou, kde si osazenstvo topilo a popíjelo.“ JK vyzkoušel i klasické rallye, ale nebylo to ono, raději se spoléhá při jízdě sám na sebe a tak nejlepší zůstal v rallyecrossu. V současné době postupně přebírá závodnické žezlo dcera Míša, s kterou si ješte občas zazávodí. Jeho prioritou je však nyní domácí trať pro začínající závodníky na motorkách, kterou zkouší i jeho mladší dcera a syn. Manželka se stará o zázemí a dotváří tak ideální závodnickou rodinu.

Druhý host byl naopak pro většinu diváků velkou neznámou. Milovník Skotska až do morku kostí nemohl nepřijít jinak než v tradičním skotském kiltu, nerozezvučet tradiční skotské dudy a nepovyprávět o nejtradičnější skotské whisky. Po úvodní nejskotštější písni Amazing race zahranou na snad nejpronikavější akustický nástroj se divákům představil. Pan Rout se narodil v Plzni, tam chodil do houslí i na střední školu a protože je to člověk velice aktivní a energický, kterému stačí 4 hodiny spánku denně, vystudoval dále práva, filozofii i muzikologii s historií. Jeho osudem se ale stalo Skotsko: V devadesátých letech tu nebyl nikdo se skotskými dudami, koupil jsem si je tedy sám a k velkému údivu jsem na ně nevydal ani tón. Shodou okolností se mi podařilo sehnat odborníka, který mě ale učil rok a půl bez nástroje, jen s píšťalou. Pak nás více natěšených žáků přijelo do pravé skotské školy, ale nikdo opět nevyloudil na dudy ani tón. Trvalo dalšího půl roku, než se z nástroje ozvala melodie. Nejdříve se totiž učíte na píšťalu ozdoby, ty dělají ten typický zvuk.“ a předvedl v tomto duchu netradiční Dvořákovo Largo z Novosvětské. Dalším symbolem Skotska je bodlák a hned uvedl důvod: Bosí Vikingové chtěli nepozorovaně přepadnout spící skotskou vesnici, ale výkřiky po našlápnutí na všudypřítomný bodlák Skoty probudilo a zachránilo. Pak zůstal dudák stát a představil svůj oděv – kilt neboli suknice osmimetrový pléd do kterého se Skoti na noc zavinuli a ráno pokračovali v práci. Od historie kiltu přešel k obecnějším dějinám země a vyprávěl o skotských povstáních v sedmnáctém století. Jejich potlačení znamenalo zákaz dud i suknic. Až po delší době v 19 stol. Při tzv. skotském obrození se tradice obnovily ale v modernějším duchu. Na severu země se ještě dnes mluví keltsky a Češi by se měli od Skotů učit hrdosti, dodává znalec skotské whisky a seznamuje posluchače s tímto bohatým tématem. Do sbírky v jeho pražském klubu a obchůdku mu chybí už jen několik vzorků z téměř dvou set tradičních palíren. Pít skotskou s ledem je barbarství, skrývá v sobě totiž nejvíce chutí ze všech alko nápojů labužnicky dodává. Svoji lásku k drsné zemi promítl do pořádání Skotských her, které každoročně pořádá na zámku Sychrov. Jsou to sváteční dny plné tance, her a hudby. Své vyprávění zakončil jak jinak než skotskou „dudovkou.“ Na závěr pořadu pozval Radek Nakládal posluchače na šesté pokračování v září: „Bude to trochu větší Škrtněte si, přijdou tři sbory a vyprávění se ujmou hlavní postavy sborového zpěvu v Sušici!“

zpět

komentářů: 0

 
 

Vyhledat