Galerie Sirkus

Provozovatel:

Sušické kulturní centrum, příspěvková organizace, galerie@kulturasusice.cz

V objektu sušického kina vznikl po kompletní rekonstrukci budovy nový galerijní prostor určený k prezentaci výtvarného umění. Galerie nabízí transdisciplinární výběr napříč současným výtvarným uměním (malba, grafiky, kresby, konceptuální umění, grafický design, ilustrace, videoart, instalace a objekty, …). Koncept a dramaturgie galerijního prostoru se zaměřuje zejména na současnou výtvarnou scénu a významné regionální umělce, či umělecké aktivity spojené s pošumavským regionem.

   Galerie zahájila svůj provoz 28. září 2012 výstavou významného sušického rodáka Miloslava Čelakovského, která byla přichystána ku příležitosti jeho 75. narozenin. Závěrečným výstupem pana Čelakovského k této výstavě je 11 nových grafik se sušickou tematikou, které budou věnovány Městu Sušice a trvale vystaveny v prostorách nového Komunitního centra Káčko.

25.11.2014 od 18,00 - Komentovaná prohlídka: Milan Doubrava,Posel podzimu

18.11.2014   Kategorie: Galerie SIRKUS   autor:    vložil: Markéta Bibzová   přečteno: 253x

   
 

Pracujete s různými materiály, beton, dřevo, popílek a další. Vnímáte nějaký rozdíl mezi nimi nebo nějaké výhody, které by měl jeden oproti druhému, nebo ne?
Nevnímám výhody nebo nevýhody. Práce ve dřevě je odebírání hmoty (skulptura), kdežto beton a popílek je hmota nanášená, modelovaná (plastika). Podobně i hlína a sádra. Tyto materiály používám podle období, tím myslím to, že když ztrácím chuť na dřevěný projev, vyměním ho za jiný a opačně. Je mi jedno s jakým materiálem pracuji, protože materiál se musí vždy poddat mé vůli.

Jste sochař, malujete obrazy, jak dlouho jste „profesionálním" výtvarníkem?
Obojí dělám skoro padesát let. Ale „profesionál" jsem až od roku 1990. Do té doby byli výtvarníci členy tehdejšího svazu umělců, nebo nebyli (Milan Doubrava nebyl –  pozn. red.). A do svazu nevzali každého. Důvody byly různé.

Vystudoval jste střední průmyslovou keramickou školu 
v Bechyni. Vzpomínáte na ni?
Stále. Přišel jsem do Bechyně a neznal nic, jenom Josefa Ladu, Antonína Slavíčka a Otu Matouška. Tam byla společnost lidí z celé republiky a hodně spolužáků 
z Prahy. Já byl jelimánek 
z vesnice a oni znali leccos. Dost jich bylo z uměleckých rodin a když přivezli na internát monografii Picassa, Moora, jenom jsem zíral. 
V samotné škole mě nejvíc poznamenala modelovna. Tam učil akad. sochař Krist. Byl to akademik a nepřipustil žádnou modernu. Ta se pěstovala ve vedlejší modelovně u akad. sochaře Dobiáše staršího. Zpětně, když vzpomínám, jsem za ta poctivě a pečlivě vymodelovaná pírka, očička a drápky podle vycpaného havrana vděčný. Vím, proč to bylo. Naučil jsem se řemeslo. A hlavně,  ze školy mám mnohá celoživotní přátelství.

Berete dění okolo sebe poměrně optimisticky, byť s kritickým odstupem. Stěžujete si vůbec někdy?
Já se nepovažuji za optimistu. Vidím, nebo se snažím vidět věci realisticky. Ani to není asi plně vystihující. Možná to bude protimluv, takový realistický skeptik. Ale vždy je naděje. Jen ta má svou účinnost, protože je tolik věcí hrozných a nelidských, že bez naděje by to bylo na depinu. A jestli si stěžuju? Často poslouchám, na co si lidi stěžují, a divím se. Jsou to prkotiny a nic to neřeší. Často jsou tou příčinou nářků sami. A tak se učím nestěžovat.

Pamatujete se na svoji první větší práci po roce 1989?
To byla dřevěná stěna 
s kyvadlem 300 x 150 cm pro zasedací síň děkana v Táboře. Už nevím, jak se ta škola jmenovala, jestli stále existuje a zdali tam ta práce vůbec ještě je.

Už máte za sebou i projekty 
z betonu, byly pro vás něčím specifické?
To je pro mne v sochařině ta největší radost. Jde o sochy do prostoru, nejraději je stavím do přírody. K tomu mám ale poměrně málo příležitostí. Taková věc nejde realizovat bez investora. Kdyby to šlo, pracoval bych jen na soše do přírody. Beton odolává povětrnostním podmínkám, je trvanlivý. Dřevěná socha na volném prostranství je náročná na údržbu, Voda, sníh, mráz a slunce pracují, také různé houby a po deseti letech to má dřevěná socha sečtené. 
A mně je to líto, aby trvala jen deset let.

Jsou pro vás v malbě důležitější barvy nebo tvary?
Asi proto, že se považuji
za sochaře, vycházím vždy 
z tvaru. Takže v tom případě jde o kresbu. Ta je zásadní, tou chci něco vyjádřit. Pak teprve přijde práce s barvou. Ale je to i jinak. Začnu rovnou barvou a tam, kde se barvy dotýkají, sousedí, samy tvar určí.
Ale je to složitější – stíny, barevná modulace, kontrasty, kompozice. Žádné pravidlo neexistuje striktně. Pravidla se mohou opomíjet, svazují.

Pracujete jen na zakázku nebo tvoříte podle svého a pak čekáte jestli dílo osloví nějakého zájemce?
Pracuji podle svého a nečekám jestli dílo osloví nějakého zájemce. Já to mám tak, že dělám to, co cítím, že musím. Tak tam není kalkul někoho oslovit. A stane-li se to, jsem překvapen a napadá mě, zda ho neklamu. Je ovšem známo, že nečteme všichni stejně ten samý román, každý slyšíme symfonii po svém. Tak i sochu, kam dám něco ze sebe, kdosi jiný vidí po svém.

Když se podíváte na své práce před dvaceti nebo čtyřiceti lety, řekl byste, že v něčem vidíte rozdíl?
Jsou různé etapy. Dalo by se říci také témata. Je období, kdy se věnuju hlavám, nebo zas krajinám, či různým asociacím. Je to různé. Materiálově, barevně, strukturálně. Materiály se dají kombinovat  dohromady, mohou být od sekyry, pily, hlazené nebo hrubé. Takže já sám moc rozdíl teď a před čtyřiceti lety nevnímám. Pokud ano, spíš je to v tématu.

Nyní máte výstavu v galerii Sirkus v Sušici, co tam může návštěvník vidět?
Až do Silvestra 2014, tam vystavuji čtyřicet věcí. Jedna polovina jsou sochy a druhá trojrozměrné objekty na zeď. Nejstarší sochy, asi pět jich je, jsou ze začátku osmdesátých let. Dalších několik 
z konce osmdesátých a ostatní z devadesátých let po současnost. Je to dřevo, beton
i popílek. Některé přírodní, některé kolorované. Vždy jsem si na své výstavy vybíral exponáty sám. Tentokrát jsem výběr všeho nechal organizátorům. Jsou to schopní 
o generaci mladší přátelé. 
A vybrali to dobře.

 

Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/pirka-a-ocicka-se-modelovala-podle-vycpaneho-havrana-20141104.html 

zpět

 
 

Vyhledat